Venku pršelo a foukalo, tak jeli rodičové do obchodního centra. V centru byl hrací koutek se super kobercem. Dětí, které se v něm hráli byly o dost starší než Barunka, ale to nevadí zkusil jsme ji tam posadit a čekali ze začne plakat – syndrom odloučení od rodičů.
Po notné době sezení, Barunka pořád neplakala. Naopak začala se mezi dětmi plazit a hrát. Rodičové zase čekali, že začne plakat, protože ji někdo šlápne dřív nebo později na ručičku, nebo ji někdo bouchne nějakou hračkou. Děti jsou ale neuvěřitelně opatrné, Barunce jako nejmenšímu dávaly přednost, čekaly až se přebatolí jinam a přestože Barunka občas nějaký ten malý pád či ťukanec dostala, tak neplakala. Nevšímala si toho a brala to jako součást hraní. V koutku strávila 3 hodiny a rodičové nic nekoupili.
Žádné komentáře:
Okomentovat