O čem si děti povídají

V sobotu jsme vyrazili s Barunkou na procházku do lesa. V lese jsme potkali daňky a také jsme zastavili na několika hřištích. Ze všech skluzavek a houpaček se Barunce nejvíc líbil vláček. Pořad přestupovala z vagonku do vagonku. Táta měl jedinou práci na Barunčino zvolání: “Táto, jedem”, udělal “š š š š hů”.

Pak do vlaku přistoupily dvě starší děti, které obohatily vlak o funkci průvodčí a další cestující. Barunka s dětmi živě komunikovala, ukazovala jim svoje drobné oděrky. Zachytili jsme také dvě Barunčiny věty. První zněla: “Barča moc zlobí.” Druhá: “Táta furt kaká.”

Obíraní polívkových kostí

Moc doblý. Barča má moc ráda.

 

V Třeboni

Baf

Na jedné z procházek Barunku zaujala jistá aktivita Martinky. Martinka popoběhla dopředu, schovala se za strom či kámen a když naše skupinka turistů procházela kolem ní, tak vyskočila a zakřičela baf.

Barunka se snažila všechno napodobit, až na to baf. Barunka je tichá holčička a tak ji hulákání po lese jde trochu proti srsti. Takže vždy jen vyskočila a čekala až baf zakřičí asi někdo jiný. Po dlouhém vysvětlování a spoustě pokusů, to nakonec pochopila a hulákala, jak na lese.

 

Aquapark

Barunce se v akvaparku nejvíce líbil tobogan. Děti do šesti let, tam směli jezdit jen s rodiči. Barunka jezdila s rodiči a byla nadšená. Byla ji zima, zoubky ji drkotaly, rty ji zfialověly, ale chtěla “etě”.

V Novohradských horách

Barča ce kákat

Jsme na dovolené v Novohradských horách. Mají tu trampolínu a Barunka ještě neumí sykavky.

 

Kneippování

Víte, co je to kneipování? Barunka to ví.

Jedná se o typ akumpresury, kdy bosky chodíte po kamínkách, písku, šiškách, dřevěných šponách, studené vodě, kulatinách, kládách apod.

U Kubíka na zahradě

Drobné radosti v Pavlovicích

V sobotu jsme se byli podívat za dědou a babi do Pavlovic. Barunka si užila spoustu legrace ve formé koupání Lejdinky, kreslení pohádek, válení v křesle či kolíčkovém tancování.

 

Zoo Chleby

Rok se sešel s rokem a vyrazili jsme znovu do zoo. Barunka si hladila želvičku a křečky. Pozorovala opice i včeličky. Lam a koz se bála. Krmení jim házela z veliké dálky.

  

Králíček

Sousedovic Eliška dostala králíčka. Pro Barunku je to první zvířátko v životě, které si hladila. Však se ho dlouho bála než se poprvé odhodlala. Po několika dnech a pokusech už se králíčka vůbec nebojí.

Postupné odbourávání strachu vedlo i k tomu, že Barunka souhlasila, že bude spinkat na jednu noc u Elišky.

Třetí oslava druhých narozenin

Barunka slavila svoje narozeni třikrát. Poprvé v rodinném kruhu a podruhé s tatínkovými kamarády a potřetí se sousedy. Strejdovi Martinovi se povedly dvě krásné fotky.

Kempování na Kokořínsku

O víkendu se vydali čtyři tatínkové se čtyřmi dcerkami na dvoudenní výlet pod stan do Kokořínského Dolu. Barunka byla nejmladší a nejmenší. (“Barča malá.”) Také byla poprvé s tátou sama (bez mámy) a tak jsme měli obavy, zda bude papat, spinkat, šlapat túry či nebude tesknit po mámě. Obavy byly úplně zbytečné. (“Barča na výletě s tátou”)

V restauraci Barunka chtěla řízek (“Papat žízek”), čekání na něj si zkracovala šplháním na velkou židličku a zpátky. Řízek ji chutnal a snědla půlku. Brambor se ani nedotkla. Od všech vysomrovala nebo směnila za rajče kolečko okurky (součást oblohy).

Sobotní výšlap byl cca 12km dlouhý, se spoustou schodů, krásnou krajinou. Barunka se velkou část nesla v krosně, kde si také na půl hodinku schrupla.

Celou cestu se chtělo Barunce kakat, ale když jsme v lese stáhli kalhoty, tak se jen vyčurala a “hotovo”. Když jsme večer dorazili do kempu a táta vytáhl ze stanu nočník a postavil ho doprostřed mezi stany, Barunce zazářili očka (“má nočník s sebou”) a  dílo bylo na světě. Po cestě jsme také telefonovali mamince. (“Ahoj mamo… Dobý… Žízek měla… Neplší.”)

Do kempu se za námi přišla podívat žába. Barunka se kupodivu skokana nebála a šla si ho prohlédnou zblízka. Chudák musel zdrhnout do trávy.

V noci Barunka spala jako dudek. V půl šesté ráno se vzbudila a plačky volala mámu. Po třiceti vteřinách přestala plakat a řekla “Barča pláče”. Šli jsme se vyčurat a napít. Barunka však nechtěla do stanu. Táta ji nechal před stanem a šel si lehnout. (“Barča sama venku. Pejsek haf haf. Barča bojí. Haf haf. Barča bojí”). Za chvíli byla zase zpátky ve spacáku a spala až do devíti.

Druhý den jsme vyrazili na hrad, kde bydlel “pan klál”. Barunce se nejvíce líbila sova, která se pořád kývala (“tany tany”) a tak ji Barunka taky zatancovala cibulenku. Barunku také zaujala rohožka z vlka. Chtěla dělat vlkovi “malá”, ale to se nesmělo.