V sobotu jsme vyrazili s Barunkou na procházku do lesa. V lese jsme potkali daňky a také jsme zastavili na několika hřištích. Ze všech skluzavek a houpaček se Barunce nejvíc líbil vláček. Pořad přestupovala z vagonku do vagonku. Táta měl jedinou práci na Barunčino zvolání: “Táto, jedem”, udělal “š š š š hů”.
Pak do vlaku přistoupily dvě starší děti, které obohatily vlak o funkci průvodčí a další cestující. Barunka s dětmi živě komunikovala, ukazovala jim svoje drobné oděrky. Zachytili jsme také dvě Barunčiny věty. První zněla: “Barča moc zlobí.” Druhá: “Táta furt kaká.”
...no ta druha věta je docela zajímavá.....
OdpovědětVymazat