Dnes ráno jsme se rozhodovali, zda vyrazíme do DinoParku nebo ukážeme Barunce, kde je tatínkova práce. Nakonec jsem zvolili DinoPark. Jedná se o výstavu modelů dinosaurů v životních velikostech, kteří se hýbou a vrčí. Celá výstava je v pološeru a Barunka se první půlhodinu bála moc. Při každém vstupu do další místnosti se ptala, jestli tam budou ti co se hýbou a pokud byli, chtěla do náruče.
Po čase si na obludy zvykla a přestala se bát. Tak jsem prošli celou výstavu ještě jednou od začátku a pomaleji. Co Barunka nerozdýchala bylo 3D kino, kde se speciálními brýlemi sledovala prostorovou scenérii z druhohor. Když pterodaktylus ukousnul paní v řadě před námi rameno, začala plakat a když na nás začalo padat kamení, strhla si brýle a utekla z kina ven.
Při odchodu z DinoParku vedla Barunka s tatínkem následující rozhovor.
B: Máš to tady v práci moc pěkný, tatínku.
T: Ale toto není moje práce, Barunko.
B: A jak to víš?
T: ???
No to jsou ale potvory.
OdpovědětVymazat