Barunka dostala doopravdické kolo. Naprosto nejúžasnější věc na něm je košíček vpředu, kufřík vzadu a pískací medvídek místo zvonku. To že kolo jezdí a brzdí je naprosto podružné.
První dny jezdila Barunka hodně pomalu a chtěla, aby ji tatínek přidržoval, protože se kolo kývalo. Pak už tatínka nepotřebovala, ale jezdila stále pomalu jako by se kochala ubíhající krajinou. Dneska už jezdí rychle a dokonce se snaží, aby neškrtala stabilizačními kolečkami o zem.
V lázních se člověk obvykle hodně máčí. Barunka byla v bazénu několikrát denně. Na koupališti, v hotelovém bazénku s rukávky i kruhem dováděla neúnavně každý den.
V hotelu si hrávala s rybičkou, kterou si hodila do vody, pak za ní skočila a přinesla zpět na břeh.
Na koupališti nejraději z vody pozorovala ostatní plavající děti a houpala se ve vlnách.
V Luhačovicích jsem si užívali také tradičních oplatků. Každá procházka do centra města znamenala koupi několika kusů. Barunka zvládnou nákup úplně sama: vystála si frontu, řekla co chce (kolik a jakou příchuť), zaplatila a převzala zboží.
Barunce se úloha nákupčí velice líbilo, protože tentokrát to nebylo jenom “jako”, tentokrát to bylo doopravdy.
