Přepapanej

Dnes v noci spal Martínek, tak tvrdě, že zapomněl papat. Když se ráno vzbudil, tak měl veliký hlad. Jedl, jedl. Jedno prso, druhé prso. Ještě něco by. Chybí mu ale kontrolka přeplněnosti. Celkem jedl hodinu a pak mu bylo dvě hodiny blbě: blinkal, škytal a říhal. Když s tím skončil, dostal z toho opět hlad.

Akrobatka

Barunka si vyrazila s kočárkem na hřiště. Dlouho už tam nebyla, tak si tam lítala po prolézačkách jak pominutá. Zvládala i těžší akrobatické kousky. Martinkovi to bylo fuk, spal jako poleno.

Martínek u paní doktorky

Dneska byl Martínek u své dětské paní doktorky. Važí 4,88 kg, tzn. od pondělí, kdy ho pustili z porodnice, přibral 160g. Takový přírůstek je běžně týdenní, Martinek do zvládl za 2 dny.
Jinak má vše v pořádku, jen poporodní kýlu a tu měla Barunka taky.
Paní doktorka nám dala vybrat, která očkování do něj chceme v nejbližších pár měsících aplikovat. Kdybys to tak věděl, Martínku, že dostaneš všechny.
Večer bolelo Martínka bříško, tak mu maminka dala při koupaní na něj teplou žínku a v mžiku byla ve vaničce perličková lázeň. A bylo po bolesti.

Informativní schůzka ve školce

Dneska jsme vyrazili na informativní schůzku do školky. Barunka zjistila, že jí byl v šatně přiřazen obrázek berušky, že bude chodit do stejné třídy s Natálkou a Amálka bude chodit do třídy sousední. Barunku bude učit paní učitelka, kterou zná ze sokola.
Nové děti přijdou do školky poprvé až v úterý a mají přijít jen na zkušební dvě hodiny a pokud by to šlo, můžou už další dny zůstat déle. To tatínek s maminkou žádné adaptační období neměli, když byli malí.
Barunka si ve školce zatím hrála s pokladnou na paní prodavačku, vyzkoušela se vyčurat na tamní malé záchody a seznámila se tam s nějakou holčičkou a jsou prý kamarádky. Na jméno své nové kamarádky se ovšem zapomněla zeptat.

Jablonec, Liberec, Benátky

Dneska si chtěla maminka odpočinout, tak tatínek s Barunkou vyrazili na celodenní výlet a nechali Martinka a maminku samotné doma. Navštívili Jablonec, kde si dali oběd a koupili mamince nějaké bižu. Pak se vydali do Libereckého aquaparku (zde je neměl kdo fotit).
Doma si maminka udělala s Martínkem procházku s kočárkem a pak si schrupli.¨
Taky vám připadá, že nosí Barunka pořád stejné šaty? Ona jiné nosit nechce. Vždyť my ty šaty skoro pereme i s Barunkou.

Kojení "Na stojáka"

Martínek se naučil pěkně bumbat, tak ho pustili domů. Barunka si ho chtěla sama odnést. Martínek u kojení usíná a musíme ho neustále budit, aby pokračoval v papání. Zkoušíme ho lechtat na noze, omývat žínkou, aby nespal, ale nejvíce pokud maminka při kojení chodí nebo alespoň stojí.

Krmení

Barunka poobědvala kuře s rýží. Tentokrát neměla naservírované kousky masa, ale dostala rovnou kost. Blaženě si maso okusovala rovnou z kosti. Když ji ohryzala, chtěla další kost k ohryzávání. Maso, které nebylo na kosti, ji vůbec nebralo.
Martínek nemá zatím, co sát, tak dostává injekční stříkačkou příkrm. Pak je potřeba vybrkat, nejlépe u táty a když ho tlačí bříško, tak si umí pomoct. Zatlačí vší silou, až se plínka zatřepotá.

Žloutenka

Martínek dostal novorozeneckou žloutenku, tak ho maminka vystavuje rozbaleného na sluníčku, aby ho to co nejdříve přešlo a pustili je oba domů. Barunka na návštěvě u Martínka se trochu nudí, nechce jít sice domů, ale chce tam něco dělat. Tentokrát si kreslila a pak si u kapesního zrcátka představovala, že má notebook.

První návštěva v porodnici

Dnes odpoledne se Barunka vyspala (to pod tričkem je slon, kterého si tam strká) a šla navštívit Martinku Martínka a maminku do porodnice. Barunka si hladila maminku i Martínka a večer se jí vůbec nechtělo odcházet.

Martínek

Dneska se Barunce narodil malý velký bráška. Porodní váha 4,96 kg a míra 55 cm z něj činí rekordmana boleslavské porodnice. Jelikož jeho velikost je takřka neslučitelná s velikostí maminky, tak si oba odnesli pár šrámů. Martínek má na obličeji fialový hematom, který se má za pár dnů vstřebat, během toho ještě může nabrat pár roztodivných odstínu, jako každá modřina.

Také ho umístili do inkubátoru na pozorování mezi nedonošené děti. Martinek tam rozměrově jaksi nepatří, aspoň nám ho nezamění. Zatím ho chodíme jen okukovat, snad ho zítra propustí.

Céčka

No nekup to: 300 kusů za 49 Kč. O takové ceně se v osmdesátých  létech nesnilo ani Michalovi Davidovi. Pro Barunku na procvičení jemné motoriky jako stvořené. A táta s mámou zavzpomínali na ten magický šustivý zvuk céček o sebe.

Šípková růženka

Dneska jsme vyrazili do Poděbrad. Ochutnali léčivé prameny ("Tatínku, ale já přece nejsem vůbec nemocná!"), lázeňské oplatky a dali si oběd. Cestou po parku se Barunce líbilo, když popoběhla dopředu a lehla si na volnou lavičku. Tam dělala spící Šípkovou Růženku ("Tatí, já si tam půjdu lehnout a ty budeš jako můj princ-zachránce, jo?"). Tatínek ze začátku dělal, že neví, jak se princezny probouzejí: ťukal Růžence na kolínko, tahal ji za ucho, stisknul nos, ale nic se nedělo. Nakonec dal princezně pusu a ta se probrala a utíkala usnout na další lavičku.

Hodina zpěvu: Červená karkulka

Barunka chtěla po tatínkovi zazpívat písničku, kterou jí prý zpívala teta Jana. Táta nevěděl, jaká písnička to byla, ale Barunka říkala, že se tam zpívá: “maminko, vzpomínku”. Táta vydedukoval, že se jedná o píseň Barbora píše z tábora ze Svěrákovo-Uhlířových Hodin zpěvu. Písnička se Barunce líbila, tak jsme ji pustili více hitů z těchto pořadů, až jsme narazili na megahit - operu Červená karkulka.
Barunka chce tuto operu pouštět každý den několikrát. Při stěžejní pasáži (“Proč máš tak velké uši, babi?”, “To mám, Karkulko, proto aby,…”) se trochu bojí. Na youtube pasáž snese, ale když si ji zanotuje táta, tak se dožaduje, aby hned přestal. Jiné pasáže si notovat může, ale tuto nesmí. Bohužel po této pasáží přichází na scénu myslivec (“v pušce mám kulku, hledám Karkulku.”) a celá pohádka dostává nový, dada rozměr.
Od té doby, co Barunka zhlédla tuto operu, se převléká za Karkulku: na hlavu si narazí červený šátek, vezme si košíček a chudák jelen musí dělat vlka na vodítku.

Já si vlka zašiju,
dobře ho použiju.
Dám mu starou matraci,
bude z něj vlk hlídací.

U táty v práci

Aby si Barunka nemyslela, že táta pracuje u dinosaurů, tak jsme ji vzali na Chodov, kam táta každý všední den dojíždí. Barunce se v práci moc líbilo, nadšení střídalo nadšení.

Nejprve byla unešená ze stolního fotbálku a pořád chtěla hrát a nehodlala se vzdálit. Tleskala, vždy, když míček zapadl do branky. Jakékoliv.

Pak si kreslila na tabuli. Ani nevíme, zda si raději kreslila nebo to pak mazala. Další nadšení bylo z fontánek a kamenů, kterých je v kampusu požehnaně. Asi se ji výlet do práce líbil víc, než DinoPark, protože hned cestou domů se ptala, kdy tam zase pojedeme. Táta věděl, kdy tam zase pojede on.

V DinoParku

Dnes ráno jsme se rozhodovali, zda vyrazíme do DinoParku nebo ukážeme Barunce, kde je tatínkova práce. Nakonec jsem zvolili DinoPark. Jedná se o výstavu modelů dinosaurů v životních velikostech, kteří se hýbou a vrčí. Celá výstava je v pološeru a Barunka se první půlhodinu bála moc. Při každém vstupu do další místnosti se ptala, jestli tam budou ti co se hýbou a pokud byli, chtěla do náruče.

¨

Po čase si na obludy zvykla a přestala se bát. Tak jsem prošli celou výstavu ještě jednou od začátku a pomaleji. Co Barunka nerozdýchala bylo 3D kino, kde se speciálními brýlemi sledovala prostorovou scenérii z druhohor. Když pterodaktylus ukousnul paní v řadě před námi rameno, začala plakat a když na nás začalo padat kamení, strhla si brýle a utekla z kina ven.

Při odchodu z DinoParku vedla Barunka s tatínkem následující rozhovor.
B: Máš to tady v práci moc pěkný, tatínku.
T: Ale toto není moje práce, Barunko.
B: A jak to víš?
T: ???